Jung velmi často zdůrazňoval, že skutečnost je právě to, co nějak působí - má to nějaký účinek, o kterém není možné diskutovat, protože je zcela evidentní. To, co zakoušíme, nám přináší zkušenosti. A integrace těchto zkušeností zase umožňuje nějaké poznávání uprostřed neznámého nekonečna. A jelikož právě realita společně s přírodou zůstávají možná jedněmi z posledních instancí, nad nimiž jsme ještě nezískali kontrolu - a pokud ano, pak pouze nevědomě, takže s tímto naším působením na to, co působí na nás prakticky nemůžeme dělat nic kontrolovatelného ani opakovatelného, jak to vyžaduje naše již poněkud zastaralé pojetí vědy - představují tyto mocnosti právě to, před čím by se náš nenechavý intelekt měl v tiché pokoře sklonit, abychom si mohli zachovat alespoň zbytky moudrosti.
